Žádné léto není věčné, vzduchem zas podzim voní.
A nám je opět více let, než nám bylo vloni.

Tam pod stromem, kde slunce slábne a vítr něžně vane,
spleteme vzpomínky tak dávné, z nichž však ještě oheň plane.

Čím více lásky bylo v nich, tím více nás pak hřejí,
z těch nejkrásnějších prý jdou uvít písně o naději.

Na suchém listí černé kotě se za klubkem vlny honí
a nám je opět více let, než nám bylo vloni.

(vlastná fotografia + digitálna maľba)